Dnes mě navštívilo štěstí, přišlo se rozloučit......

Dostihy a sázky

8. ledna 2012 v 9:51 | š |  Trocha nostalgie
O Vánocích jsme doma oživili jednu hru, která vstoupila do dějin České republiky skoro jako Sametová revoluce. Není to nikdo menší než-li hra Dostihy a sázky. Neznám nikoho, kdo by je neznal, kdo by je nehrál, kdo by nezažil období závislosti na nich (alespoň co se mé generace a mého okolí týče). Co my jsme jim věnovali času! Dokonce jsme si vyráběli peníze navíc, protože ty staré jednoduše nestačily. Vytvořili jsme systém banky, půjček, každý si schovával peníze, aby pak protihráče překvapil (ještě dlouho po hře jsme u ponožek nacházeli dvoutisícovky - bohužel jen ty koňské). Každý jsme měli svou oblíbenou stáj, každý svého koníčka. Já měla ráda Narciuse z fialové stáje.
I když oranžová stáj (Gavora a Fantome) a jejich 40 Konin za prohlídku stáje mě vždy také velmi těší (zvláště po té, co je dotyčný inkasován na Napolim - kdo neví, tak tam se platí minimálně 1000 Konin).
A jaké bylo zjištění po oprášení prachu a novém hraní? Že je to stále velmi zábavná hra, že si stále pamatuji jména koní u jednotlivých stájí, a dokonce i mé pocity z nich se nezměnily (doteď si myslím, že Lukava a Mohyla prostě čekají hříbě, a to jim navždy zůstane!). Nakupování koní je nádherné, ale následné handlování je prostě bomba. Člověk po hře úplně opět cítí starou dobrou závislost.
Nedávno jsem i poprvé hrála Monopoly, zjistila jsem, že Dostihy a sázky jsou jejich významná kopie (obohacená o geniální možnost sázet). Ovšem nápad mají mnohem krásnější - co je lepší: koně nebo nemovitosti (přičemž ta nemovitost není ani namalovaná), prohlížení stájí (s hláškou mého táty - "Ukaž mi tu herku") nebo platit za vstup do nějaké ulice, placení daní nebo návštěva veterináře (zvláště zábavné, když dotyčný nemá koně)? Prostě k dostihové verzi je větší vůle se vrátit.
Není tedy lepšího trávení dlouhých zimních (a větrných) večerů než se s příjemnými lidmi hezky svorně sejít na distancu, to mi věřte :)

zdroj obrázku
Počet komentářů: 13
 

Hvězdné války

2. ledna 2012 v 13:05 | š |  Filmy, co mě zaujaly
Ve svém skoro tříkřížkovém věku jsem pro mnohé konečně (a pro možná ještě větší množství naprosto bez povšimnutí) shlédla první tři díly (tedy čtvrtý, pátý a šestý díl série) Hvězdných válek. Kultovní snímek, který pobláznil mnohé mladé chlapce, ale asi i starší ročníky. A jak to na mě zapůsobilo. Pominu-li naprosto zmatené počítání dílů (viz první věta), mohu konstatovat - pěkná pohádka. Zejména první díl je myslím příjemných konkurentem naší Popelky. Dobro bojuje se zlem (opravdu jasně definovaným), dlouho to vypadá marně, ale nebojte se milé děti - dobře to dopadne. Ale vážně - ano první díl se mi líbil - nenáročná podívaná, humor, mladý fešák Ford. Byla jsem po tom příjemně nabitá pozitivní energií. Dokonce i chápu, že v době vzniku z toho byl velký poprask a každý divák toužil vlastnit světelný meč a být na straně Dobra (a mnozí jistě toužili i po černé přilbě). Chápu, že si tuto lásku a kult donesli i do současnosti. Moc nechápu vznik nových fanoušků, ale první díl si to dejme tomu zaslouží.
Pak přišel druhý díl… Děje ubylo. Ford se stal poněkud slizkým. A z jednoho lumpa se vyklubal hrdina. Přesto opět milé, závěrečné zjištění šokující (já věděla, že je to tam jedna velká rodina), opět pozitivní.
A včera jsme se dopustili třetího dílu… Z mého pohledu naprosto zbytečného. Kouzlo nového, vtipného zmizelo. Začátek mě vyloženě rozčiloval (nemám ráda slimáky!), a stejně tam byl jen proto, aby si fanoušci mohli přijít na své a podívat se na princeznu Leiu více zblízka, neustálé kvičení chlupáče (jméno si pamatuji jen mlhavě) mě taky na klidu nedávalo (zvláště, když se k němu přidalo kvičení tisíců dalších menších chlupatých hrdinů pralesa). Scenárista se taky trošku zasekl - nová Hvězda smrti? Opět s docela snadným přístupem? A ty dialogy a velká zjištění (Esmeradla hadr!). Prostě tento díl byla omáčka (tzv. UHO) těch předchozích dvou. A ani to zlo už nebylo tak krásně zlé…
Omlouvám se všem rytířům (přeci jenom jsou dle posledního sčítání lidu rytíři Jedi u nás významnější menšinou než Rómové, tak snad mě nikdo neosočí z rasismu), všem vlastníkům světelného meče a jiným milovníkům tohoto kultu, ale podle mého skromného, ženského a zralého (dle onoho věku) pohledu mělo zůstat u prvního dílu, ke kterému se ráda vrátím.
Ještě mě čekají poslední tři díly (které jsou v podstatě předchozí tři díly), abych viděla, jak to všechno začalo. Ne že bych, jako ostatní fanoušci, hltavě čekala a chtěla vidět nasazení černé přilby (sundání mi bohatě stačilo) a zrod černého rytíře, ale prostě pro kompletnost. Přeci jenom, když už, tak pořádně!!
Počet komentářů: 4

Nevídaní akademikové - Terry Pratchett

5. prosince 2011 v 16:11 | š |  Knihy, co mě zaujaly
Co se stane, když se na Zeměplochu dostane fotbal? Ba co víc (hůř), když se fotbalu směle chopí mágové? Nejen o tom je nový díl Úžasné Zeměplochy. Je to spíše o konverzaci, slovním humoru, než o akčním ději. Ale to vůbec nevadí. Hrozně mě baví diskuze mágů, a to na jakékoliv téma (vždy to stejně skončí u sýrů). Baví mě jejich nápady, úchylky, názory. Ale objeví se tu i jiné postavy, které nás poučí například o tom, co zrovna letí ve světě módy. Možná někoho zmate - je tam fotbal a je to hodně o povídání? Jde to dohromady? Ano, jde (u Pratchetta lze vše). Ale nebojte, i na sportovní výkon dojde. Hodně jsem se bavila, i nahlas se smála. Podle mě hodně vydařený díl. Možná Vetinari mi zde přišel tak nějak moc…lidský…omylný. Ale já mu to odpouštím, přeci jen bych se s ním nerada dostala do křížku.
Počet komentářů: 9

Databáze knih

29. listopadu 2011 v 9:57 | š |  Knihy, co mě zaujaly
Dříve než začnu pět ódu na další díl Úžasné Zeměplochy (nápověda k dalšímu článku), vězte, že ač jsem dlouho nenapsala žádný článek do této rubriky, rozhodně jsem nepřestala číst. Čtu vytrvale, nepřetržitě a ráda. Jen po některých knihách prostě nemám chuť a čas psát samostatný článek (ne, že by si to nezasloužily). Navíc jsem objevila příjemný server: Databáze knih - kde si nejen hodnotím knihy hvězdičkami, ale lze je i krátce slovně zhodnotit. Proto, chcete-li si projít příjemnou databázi knih, ohodnotit, doporučit či zjistit, jak je na tom Vaše oblíbená kniha, tak směle vstupte. Nejsem autor, nejsem s autory ani nijak spřízněná, jen se mi ta aktivita moc líbí :) A chcete-li se mrknout i na můj knižní vývoj a vkus, můžete navštívit i můj skromný profil zde umístěný.

Počet komentářů: 9

Koukám se, jak pere pračka

14. listopadu 2011 v 13:12 | š |  Jen tak ze života
Dlouho jsme o tom uvažovali, dlouho jsme si to tajně představovali, až jednoho dne to konečně přišlo. Opravdu mnoho praní jsme přetrpěli hlučné napouštění (jako když vystřelí dlouho utlačovaná pára), nedokonalé praní a děsivé ždímání, kdy jsem se opravdu bála, že pračku potkám na vycházce v jiné místnosti, … Pak ale jednou pohár přetekl… Tedy naštěstí jen obrazně. Prostě nastal čas, kdy bylo třeba koupit novou pračku. Když už se staré ani nechtělo prát (pouze snad jen když byla tak ze třetiny plná/prázdná), nešlo to jinak. Ani holka nestihla mrknout, u pračky spíš otočit bubnem (té staré by to ale opravdu trvalo dlouho), a přišla nová, lepší! Samozřejmě mi bylo trošku smutno, nerada vyměňuju staré věci. Byly tam i úvahy: "Vždyť neprala tak špatně, ani ten hluk nebyl tak hrozný, tak nám i přes dvoje zavřené dveře přehlušila televizi, no…". Ale jak to tak u spotřebičů bývá, stará láska rezaví a nová se těší plné pozornosti. Už když jsme pustili první praní na prázdno. "Ona pere?? Fakt pere?? Jéé, ona opravdu pere!!". Ta je tichounká, čisťounká, bělounká, krásná - vidím, kdy dopere, vidím v jaké fázi praní je, vidím přímo jaký program tam je! Pořád jsem se na ní chodila koukat a jakmile jsem tam dala i prádlo, tak jsem pomalu z koupelny neodešla - to Vám bylo divadlo!
Dlouho jsem přemýšlela, zda toto šmírování pračky mám vůbec přiznat. Když jsem to ale zmínila lidem, kteří si také nedávno pořídili pračku, všichni s mírným začervenáním uší přiznali, že dělali totéž. Babička dokonce říkala, že tam pořád chodila a na konci praní si jen pomyslela "To mě to praní zase unavilo".
Je pravda, že nyní mé úvodní nadšení trošku opustilo. Ale pořád, když pere, se na ní občas zálibně juknu.. Přeci si to musím vychutnat dokud opravdu pere!
Navíc sledování pračky oproti televizi má mnoho důvodů a výhod:
a) Má mnohem víc zajímavých programů
b) Děj, průběh a závěr bývá mnohem zajímavější než u mnohých seriálů (navíc se Vám ze sledování pračky může i příjemně točit hlava)
c) Sledování praní má alespoň nějaký užitečný výsledek než je pouhá ztráta času
Počet komentářů: 7

Další články

Kam dál