Dnes mě navštívilo štěstí, přišlo se rozloučit......

Nejnovější články

Zaslaná pošta - Terry Pratchett

29. ledna 2010 v 13:06 | š |  Knihy, co mě zaujaly
zaslaná pošta
Nikdy jsem po tomto autorovi neprahla, ve své nevědomosti jsem usuzovala, že to bude nějaká "fantasmagorie", která mě v životě nemůže nadchnout. Jak hloupá jsem byla. K Vánocům jsem dostala malou knížečku s měkkým obalem, nejdřív troška překvapení, pak zvědavost, nakonec nadšení. Má první knížka od Terryho Pratchetta se mi líbila. Je to hravé, milé, vtipné, zajímavé, napínavé, nic zde není nemožné. Vlastní svět, kde s lidmi žijí vlkodlaci, upíři, golemové a nikomu to není divné, protože prostě sem patří. Příběh o záchraně jednoho starého sešlého poštovního úřadu, plného nevyřízené pošty (i té, která ani nemá být doručena), o boji s Velkou linkou, která je nekalým konkurentem pošty, o špendlících, o známkách, o závodě. Kniha mě dostala a musím se přiznat, že se nemůžu dočkat, až si přečtu další díl Úžasné Zeměplochy.
A poznámka na závěr: pobavilo mě, že jsem v knize v podstatě vystupovala i já, když překladatel ve své poznámce zmínil těch pár lidí, pro které je tato kniha od Pratchetta první, kterou čtou. Nečekala jsem, že se někdy v knize najdu :) Co k tomu říct? Snad jen, že poznámky autora i kupodivu překladatele mě velmi bavily.

Počet komentářů: 16
 

Ptáci v trní - Colleen McCulloughová

8. ledna 2010 v 10:15 | š |  Knihy, co mě zaujaly
Ptáci v trní
Opět další kniha, kterou s radostí zařadím do svých oblíbených, které vehementně všem doporučuji (ba nutím) k přečtení. Začala jsem jí číst, neb jsem si pamatovala, že existuje nějaký slavný seriál, který jsem ale neměla to štěstí vidět. Kniha mi ale plně vyhovovala a užila jsem si jí. Popisuje život farmářské rodiny Clearyů na začátku 19 století v Austrálii, zejména jejich jediné dcery Meggie - půvabné, inteligentní dívky, která se beznadějně zamiluje do krásného kněze Ralpha de Bricassarta. A i on, do té doby plně věrný církvy, k ní vzplane nečekanou láskou. Tohoto jsem se trošku bála, aby to nebylo hloupé, nudné. Ale ne, autorka se v ději ani v jednotlivých scénách moc neloudá a svižným, čtivým tempem postupuje dál (vždyť taky kniha na pouhých zhruba 500 stranách musí popsat přes 50 let života). A to je důležité - nikde to nedrhne, žádné dlouhé proslovy (jak by v knize, v níž se tak hojně vyskytuje náboženství, mohlo hrozit), žádné dlouhé úvahy, popisy. Vše, co je řečeno, vše, co se děje má smysl, čas plyne. Rodinu potkává mnohá štěstí a radosti, ale také bohužel utrpení, smutek, smrt. Lidé žijí, aby žili, vzdávají se svých snů, lásek. Vztah Meggie a Ralpha nakonec dosáhne vyvrcholení, ale i to nakonec nepřinese kýžený výsledek a kruh se naplní - to co si Meggie možná sobecky vezme (a Ralph v podstatě stejně sobecky dá) musí oba plně vrátit - ve všech důsledcích a následcích. Román se odvolává na starou legendu, kdy pták zazpívá svou nejkrásnější píseň ve chvíli, kdy se nabodne na trn stromu a za onu nádheru a štěstí zaplatí životem. A tak to je i v románu, aby hrdinové dosáhli svého štěstí a dosáhli svých přání, musí za to zaplatit.
Ale, jak jsem psala, je to krásně popsáno, hrdiny a rodinu si oblíbíte (přes různé povahy) a děj Vás pohltí. Při čtení a i po přečtení mám z knihy příjemný pocit a myslím, že se k ní ráda vrátím.
Počet komentářů: 15

Love story - kniha vs. film

28. prosince 2009 v 16:01 | š |  Kniha vs. film
Knihu i film mám strašně ráda, ač by člověk na první pohled neviděl nic neobyčejného. Prostě film o lásce, o sporech syna a otce, o smrti jednoho z partnerů. No Bóže, staré, stokrát omílané téma, které se najde v každé druhé romantické knize. Ale tady je to jiné. Čím to je? Kniha i film jsou úplně "obyčejné". Kniha prostě jednoduše vypráví, žádné horoucí vyznání lásky, žádné žhavé polibky, žádné přehnané popisy, jak bez sebe nemohou žít. Prostě úplně obyčejný vztah dvou obyčejných mladých lidí, kteří se úplně obyčejně milují. I film si na nic nehraje, prostě popisuje, žádné velké jiskření se zde nekoná, ale přesto člověk ví, že se mají rádi. Zajímaví jsou otcové obou dvou zamilovaných. Otec Jenny je milující dobrák, kterého si každý okamžitě oblíbí, otec Olivera je také milující, ale naprostý nesympaťák, který svého syna ubíjí vysokými požadavky a odměřeným přístupem. Přesto mě vztah otce a syna dojímá snad nejvíc. Když si k němu po dlouhé odmlce v komunikaci jde pro peníze na léčbu a on mu je dá, když za ním přijde do nemocnice. To u knihy i filmu brečím jako malá. Kniha má oproti filmu lepší dojemnější závěr, film má zase jinou nepřekonatelnou výhodu - úžasnou ústřední melodii. Nutno podotknou, že ač jsem knihu četla dřív a nějak si hrdiny představovala, tak zvolení představitelé mi do snímku krásně zapadli a vůbec mě tam nerušili. Co více doporučit? Přečtěte si nejdřív knihu (to je vždy lepší) a pak se s chutí podívejte na film. A kapesníky mějte po ruce…
Počet komentářů: 4

Milionář z chatrče – Vikas Swarup

28. prosince 2009 v 14:07 | š |  Knihy, co mě zaujaly
milionář z chatrče
Za dva dny jsem přečetla jeden ze svých vánočních knižních dárků. Film jsem neviděla, tak jsem si knihu příjemně užívala. O napětí, zda chlapec televizní soutěž "Chcete být miliardářem" vyhrál či ne, Vás připraví hned první větou. To ale nevadí. Popis jeho životních zážitků, díky nimž věděl odpovědi i na ty nejtěžší otázky soutěže (měl opravdové štěstí) je čtivý, a svým způsobem i napínavý. V přeházeném pořadí jsou představovány různé jeho životní fáze, lidé s nimiž se setkal, zároveň je zde popsaná nelehká situace chudých lidí v Indii. Je to samozřejmě taková indická pohádka, jak hloupý Rámu (po opravdu dlouhé a krkolomné cestě) ke štěstí přišel, ale je to hezké. Vždyť všechno nemusí končit špatně a tragicky.
Kniha se čte dobře a už se těším, až se podívám na její filmové zpracování.
Počet komentářů: 2

Hezké Vánoce

23. prosince 2009 v 10:08 | š |  Jen tak ze života
Opět po roce jsou tu. Ač to tedy venku moc vánočně nevypadá, takovou skluzavku si naposledy pamatuji loni po dni VŠE, kdy jsme s kamarádkou po jeho skončení vyloženě dojeli k tramvaji bez žádné pomoci doprovázejících nás gentlemanů (větu "Dokud ječí, tak jsou ok" slyším do dnes). Letošní skluzavku odneslo pouze mírně naražené koleno, zbytek cesty jsem odstála (ovšem uvidíme, ještě mě nějaká dnes čeká). Ale to nevadí - jsem na Vánoce připravená. Dárky mám, lepenku mám, balící papír mám, stromeček mám, napečeno mám…. Vánoční náladu - mám :) Broukám si vánoční koledy, těším se na salát, na pohádky… na čtyři dny volna :)
Tak, krásné Vánoce!!
Počet komentářů: 4

Další články

Kam dál