Šárky sakrovník

Nejnovější články

Další češtinářská záhada - slynul

Včera v 12:42 | š | Zajímavosti a zjištění

Nedávno jsem v jednom článku idnes (bohužel jsem si nepoznamenala, který to byl) objevila (přečetla) slovo, které jsem nemohla vyluštit. Respektive z kontextu jsem ho vydedukovala, ale ruku bych za něj do ohně nedala. Bylo to SLYNUL. Ač hodně čtu, tak toto jsem viděla poprvé. Myšlenku na odvození od slova slintat jsem ihned opustila - přeci jen tvrdé a měkké i mají svá pravidla a toto by nejspíš nešlo. Vzdala jsem to. Napsala slovo do Wordu a pomocí funkce synonyma jsem objevila význam tohoto slova: být proslavený, být známý, slout. A děj pokračuje - co je to sakra slout? Stejný proces jako minule s výsledkem: nazývat se, jmenovat se a staré dobré slynout. Kruh je uzavřen. Až po čase mi tak nějak došlo, že to nejspíš bude nějaká odvozenina od proslul, proslulý.

V tuto chvíli však děj nabral na obrátkách - proslul, jaký je přítomný tvar od tohoto minulého tvaru? Proslunout? Ne. Proslout?? Proč mi toto slovo Word nepodtrhl? Že by to bylo ono. A proč mi to zní tak odporně a neznámě? Mimochodem na proslunout mi to nabídlo opravu - proslynout - to už je moc!!!

Taky, když uvažujete nad smyslem slov, tak se do toho stále víc a víc motáte, že už pak nevěříte ničemu? To já si občas takto s češtinou zadovádím :)

Přidat komentář

Hvězda moří - Joseph O´Connor

13. listopadu 2009 v 10:49 | š | Knihy, co mě zaujaly

Kniha irského spisovatele pojednává o hrůzách a osudech lidí v době, kdy v Irsku řádil hladomor (polovina 19. století). Na lodi jménem Hvězda moří se plaví irští uprchlíci za lepší budoucností do vysněné, svobodné Ameriky, která jim slibuje rovné možnosti a šance. Utíkají před hladem, smrtí. Prodali veškerý svůj majetek, aby se tam dostali, ale bídné podmínky ve třídě pro nejchudší jim rozhodně nezaručují, že se vysněné země dožijí. Čtenář se postupně seznamuje s postavami, které jsou chvílemi sympatické, chvílemi je nechápete, a nefandíte jim. Krásně se zde postupně vyjevuje jejich těžký osud (ať už aristokrat, chudé děvče, či zločinec - všichni měli své důvody, problémy, prožité hrůzy), čím čtete dál, tím se dovídáte víc. Různé kapitoly jsou psány z pohledu různých osob a někdy stačí jedna věta, jeden postřech a člověk pochopí hodně z předchozího děje, nebo naopak zjistí něco, co sice krásně zapadá do předchozích informací, ale vůbec to nečekal. Člověk se stále dovídá více a více, objevuje různé vazby mezi hrdiny, které jsou leckdy těsnější než byste čekali. Děj plyne, osudy a tajemství se odhalují, a to vše směřuje k jasnému ba i očekávanému tragickému konci.

Mám ráda knihy, kde se člověk postupně dovídá minulost hlavních postav, kde se objevují překvapivá zjištění a propojenost lidí a osudů. Musím říci, že kniha mě nadchla a opravdu se mi líbila. Byla čtivá, zajímavá. Neměla vyloženě kladnou postavu a i záporné hrdiny člověk občas litoval. Navíc popisovala pro mě doposud neznámou oblast - tragický hladomor v Irsku a neuvěřitelné osudy lidí, kteří se rozhodli utéct před touto hrozbou a přitom riskovali svůj život. Utíkali totiž především nejchudší, jejichž podmínky k životu v Irsku byli neuvěřitelné, a na lodi to neměli o moc jednodušší…

Knihu určitě doporučuji.

Počet komentářů: 5

Když jsou normální lidé "vrchnosti" pro smích

5. listopadu 2009 v 10:53 | š | Jen takový povzdech

Co se to děje? Si člověk připadá opravdu jak v Kocourkově. Jak dlouho z nás ti nahoře budou dělat ještě blbce? Podvodem získají titul a bez mrknutí oka se vymlouvají, místo aby stáhli ocas a odstoupili (už jen to, že si titul někdo koupí a pak veřejně vystupuje mě uráží). Pak přijdou další pupkáči řeknou něco, den na to to dementují - to slovo je výstižné, je z něho krásně patrné, co si o nás myslí. Lžou až se jim práší od pusy, vyloženě se všem slušným lidem vysmívají a je jim to ukradené. Hlavní je, že jsou u koryta.

Počet komentářů: 8

Malé ženy - Louisa May Alcottová

25. října 2009 v 14:23 | š | Knihy, co mě zaujaly

Krásná, citlivá, kouzelná knížka - tento pocit jsem z ní měla při čtení i po dočtení. Příběh čtyř sester, čtyř osudů, čtyř povah (Meg, Jo, Beth, Amy). Každá je jiná, i stejná, všechny se ale hlavně navzájem milují a jsou pro sebe ochotny udělat vše. Každou si svým způsobem oblíbíte, já měla nejraději divokou, bláznivou Jo. Kniha je provádí od dětství, či lépe řečeno mládí, kdy nejmladší Amy je tuším 12 a nejstarší Meg 16. Prostě od věku, kdy se pomalu z dívek stávají mladé dámy - každá svou cestou a svým způsobem. Sestry tedy postupují od dětských her, názorů k dospělosti. Je to příjemně napsané, člověk se s nimi baví, s nimi brečí, někdy jim fandí, jindy se na ně zlobí, ale všechny je má rád. Snad jen mravokárné vstupy ať už jejich maminky, či samotné autorky jsou malá černá tečka na lehkosti a kouzelnosti celé knížky. Ale budiž jim to odpuštěno. Knihu doporučuji.

Kdo nechce vědět, jaké zvraty, či významné události se v knize budou dít, ať dál nečte, trochu se tu "vykřičím" :)

Celý článek | Počet komentářů: 7

Stmívání - Stephenie Meyerová

25. října 2009 v 13:56 | š | Knihy, co mě zaujaly

Nechápala, že se takto kniha dostala na čtvrté místo v anketě Kniha mého srdce (ale to nechápu ani u Babičky Boženy Němcové), na druhou stranu chápu, že jsou do ní čtenáři zbláznění (předpokládám zejména dívky). Bláznivá zamilovanost mladé Belly do krásného, tajemného Edwarda, z kterého se vyklube upír a Bellyn neustálý zachránce, přičemž je však pro ni i smrtelným nebezpečím. Kterou holku by to jiskření nevzrušovalo, mladý, krvežíznívý upír, toužící po jejím doteku, objetí, polibku, ale také po její krvi. Ona po něm také touží, miluje ho a žije v neustálém riziku a vědomí možné smrti. To chápu, že láká, i mně se to líbilo…

Na druhou stranu, kniha je psaná velmi lehce, ba chvílemi hloupě, jednoduše. Neustálé opěvovaní Edwardovy krásy, toho jak je úžasný, jak z něho Belle až přestává bít srdce - upřímně, leze to trošku na nervy, je tam toho moc. Na začátku jsem knihu dokonce odložila (celkově mi to hlavně připomínalo edici Stopy hrůzy, které jsem na základní škole podlehla), prostě mi styl vyprávění sedmnáctileté dívky neseděl (přeci jen mám už tento věk za sebou). Ale výše uvedená anketa mě přesvědčila (také ovšem doporučení kamarádky) knihu opět otevřít a začíst se do ní. Čte se neuvěřitelně dobře a rychle. To je zapříčiněno i tím, že je vcelku málo písmenek či lépe slov na stránce - člověk ji přelítne dost rychle a kniha krásně ubíhá. To alespoň u mě zvyšuje dobrý pocit z knihy. Rychlé čtení, nenáročně psaná kniha, v prvním odstavci tohoto článku uvedené lákavé téma a hlavně strhující a velmi napínavý konec mě přimělo dojít k tomuto závěru: ano, líbila se, ano, přečtu si další pokračování, ano, doporučila bych ji (vždyť knihy jsou hlavně k odpočinku) a ano, chápu, že pro ni v anketě lidé hlasovali - je to současný hit, dívky se zamilovávají do Edwarda. Otázka je, zda to pro ně bude srdcovka i za pár let… To ale nemění nic na tom, že přes pro mě náročný začátek, se mi kniha líbila.

Počet komentářů: 4